Číšník ve Slug and Lettuce | Člen odboje
Povaha a záliby: Věčný rošťácký úsměv, který mu pohrává na rtech, a dodává mujistou dávku jízlivost a chladu. Vrabčí hnízdo, co tvoří každodenní účes, dokud není usměrněno prohrábnutím rukou. Nezlomný flegmatismus, který odolá i těm nejhorším situacím a díky kterém neztrácí hlavu, aby mohla nastoupit panika. Bordelář až hrůza, schopný udělat ze dvou metrů čtverečních neuspořádaný chaos a přitom mít v kabátu jen kancelářskou sponku. Malý notes s tužkou, co je neustále přítomný v zadní kapse kalhot. Pár vět, které dokonale definují Finna. Ale přesto je daleko složitější osobnost, než aby se skládal jen z těchto částí.
Finn je členem Odboje a stejně jako všichni členové, i on má své důvody pro to, aby nenáviděl mágy. V jeho případě se však nedá mluvit o zapálení pro věc, protože má jeden dost zásadní problém – přílišný realismus, s jakým vidí svět. Stačí se rozhlédnout kolem, aby vyhodnotil šance, jaké mají pro úsměv. Mágové? Ti vládnou. Mají moc, mají armádu a, to je hlavní, mají démony. Odboj? Ten se musí spokojit s několika krádežemi, kdy se sice dotknout citlivého místa, ale pořád je to pouze peněženka soukromníka. Sem tam se zadaří něco většího, třebas to, když se úspěšně zbaví mága pomocí láhve s moulákem nebo elementární koule. Ale jakmile jeden mág odejde, další zaujme jeho místo. Někdy horší, někdy lepší. Ne, Londýn už nikdy nedovolí, aby mu vládli plebejci a Finn… si to uvědomuje. Jenže to neznamená, že jim jejich vládu a moc nemůže znepříjemnit, aby se ministerstvo informací muselo pořádně snažit, když bude na Odboj vymýšlet další a další přízviska, co mají urazit. Pokud poškodí jejich peněženky a nějaký starý mág si kvůli němu vyškube plnovous? Tehdy bude spokojený. Protože večer bude vědět, že není jeden z těch, co čeká, až jim štěstí spadne do klína – v mnohých plebejských případech spíše střecha – a že dělá něco pro změnu, která by byla třeba, ač v ní sám nevěří. Takže víra, důvěra ve šťastný konec? Ta chybí. Ale aspoň si ji zdárně kompenzuje zlomyslností napáchat mágům co nejvíc škod, aby si při pohledu na prolomený bezpečností systém mohli uvědomit, že nejsou tak nedotknutelní, jak si myslí.
Stejně jako realista je také nezaměnitelný flegmatik. Můžete na něj křičet, jak chcete, ale on se stejně bude dál tvářit dost bez zájmu, jako by vás ani téměř neposlouchal, a ještě to nakonec dobije drzou poznámkou „Skončilas?“ To však není pravda – pokud je výtka na místě, dokáže se z ní poučit, ač to mnohdy trvá díky tomu, jak tvrdohlavý dokáže být a také díky tomu… že si většinu kázání vyslechne od jedné malé (ale vůbec ne něžné) blondýnky, z kterých si nic moc nedělá a naopak ji svým nezájmem štve ještě více. Někdy s netečným výrazem, že by si klidně mohl dělat manikúru, někdy zas s tím nesmazatelným úsměvem, kterým jí provokuje. Utahovat si z ní, hrát si, tehdy má pré, i když za to mnohdy schytá ránu pěstičkou do hrudníku. Flegmatismus jako vlastnost platí také v případě složitých situacích na misích. Tohle je pravděpodobně jeho nejlepší charakterová schopnost. Ani za složitých podmínek se nenechá rozházet natolik, aby zpanikařil a přestal mu fungovat mozek. Ba naopak, racionální rozum pracuje na plné obrátky ještě podpořený o pud sebezáchovy, když se snaží najít únikovou cestu. Nebo možnost, jak útokem vyváznout v pořádku.
Přesto je tu jedna osoba, díky které tenhle klid v jistých situacích ztrácí. Právě ona něžná blondýnka, Nyënne – pro něj prakticky vždy Belle, která ho týrá svou bouřlivou povahou a touhou riskovat a kterou bere… jako sestru. Také s ním vyrůstala a on ji prakticky vychoval, takže jakékoliv šílenosti v její povaze? Ty nakonec mohou být připsány na účet jemu. Jen pokud jde o ni, tehdy ztrácí hlavu a dokáže zlomit svůj klid vztekem nebo naopak zoufalstvím, když netuší, kam se poděla. Jen díky její bláznivé povaze, když má ve zvyku pokoušet štěstí a hnát se do situací, kterým by se jiní vyhnuli. Finn je svým sobec. Ač mu na ostatních z odboje záleží, žije rád a na nikom mu nezáleží víc jak na sobě samém a díky tomu si zachovává zdravý odstup, se kterým se všemi jedná. S jistou dávkou chladu v očích i úsměvu. Avšak Belle… Belle je jedinou výjimkou. Pro ni? Pro ni by udělal cokoliv, ač se víc pošťuchují než cokoliv jiného. Ačkoliv by jí to otevřeně nikdy nepřiznal. Stejně jako to, že vždycky tiše skřípe zubama, když ji vidí s někým jiným. Jeho přirozená dominance a majetnickost je nepopiratelná a vztahuje se právě na jeho Belle. Která však není tolik jeho, jak by si přál
Spousta výčitek, co kdy schytal a co si vážně k srdci vzal, jen s nimi nikdy nebyl schopen nic udělat, je to, jak hroznej je bordelář. Jeho pokoj zobrazuje zoufalý chaos bez ladu a skladu. Někteří se ve svém nepořádku vyznají. On? On bohužel mezi tento typ nepatří. Spíš naopak. Jedno triko je hozené přes pohovku, další přes židli, rifle jsou v umývárně a košile kdo ví kde. O teniskách zakopnutých pod postelí ani nemluvě. Téměř každé ráno se nese ve znamení toho, že lítá po bytě do pasu nahej, zatímco si natahuje ponožku a hledá ostatní kusy oblečení, o kterých má jen zevrubnou představu, kde by se mohli nacházet. A tak to je se vším – krom jídla. Tři měsíce staré banány u něj opravdu nenajdete.
Už jen protože je praktik a snaží se vyšetřit peníze na všem, co se dá, aby si mohli jednou za čas s Belle povyrazit z kopýtka nebo naopak vylepšit jejich bydlení ve staré skladištní budově, kterou si zabrali pro sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl, a postupem času z ní vybudovali místo, které by se snadno dalo nazvat domovem. Na to, jaký je bordelář, se mu teda daří spolu s Nyänne poměrně slušně spravovat domácnost. A jeho kulinářské speciality? Těstoviny se sýrem na sto jedna způsobů a… špagety. Hlavně boloňské špagety.
Jeho hlavní záliba a tendence ve volném čase je kreslení. Prakticky vždy u sebe má notes se stránkami pokrytými skicami okolí i postav, když ho někde zaujal. Jen rychlé náčrtky, z nichž některé později lehce přepracuje a upraví do finální podoby také barvami, když na to přijde. Momenty, které si chce zapamatovat, takové kreslí. A není tedy divu, že velká část notesu je věnovaná právě Belle, ačkoliv ta si ho kvůli tomu víc než dobírá. Další část dne zabije pravidelné posilování, když si mezi dva sloupy zabudoval tyč na shyby. Nebo kliky a obyčejné sedy lehy. Tohle všechno je na denním pořádku, aby se držel v kondici. Člověk nakonec nikdy neví, kdy bude muset zdrhat před Noční policií nebo kdy bude muset dát nějakému otrapovi pěstí. Zvláště pokud se točí kolem Belle. A ačkoliv má jedno potrhlici doma, které by něco takového netoleroval, sám dokáže být pořádný děvkař. Jsou dny a noci promarněné krátkými vztahy, které povedou snad jen z hospody do postele a tam skončí, jen aby se sám přesunul do té své, obvykle pěkně pozdě v noci. A mimo jiné, charakteristická vůně tabáku na něj prozrazuje jeden z největších zlozvyků, tedy klidnění si nervů cigaretou - a vzhledem k tomu, že jako člen Odboje je pod jistým tlakem pořád, má dobrou výmluvu pro všudypřítomnou krabičku a zapalovač.
Každý má z něčeho strach. Finn není výjimka, jen si vzhledem k tomu, že patří k Odboji, vyžral opravdu špatnou fobii. Jeho slabostí je klaustrofobie, avšak zdárně potlačovaná. Když se ocitne ve stísněném prostoru, je snazší se mu dostat pod kůži a rozhodit jej z jeho obvyklého klidu, stejně tak se projevuje zrychleným tepem nebo třeouscíma se rukama. Zabírá však to, když se soustředí na jednu určitou myšlenku – obvykle se mu vyplatilo počítání. Počítání nebo až úzkostlivé soustředění na Belle, co mu obvykle kryje záda nebo, jak v tomhle případě, klopýtá za ní s myšlenkami upřenými jedním směrem - co bude, až tu toho nechají. Pak dokáže strach potlačit do podvědomí a dokončit to, co má.
Historie postavy: V procesu
Schopnosti/nadání: Finn dokáže vnímat auru magických stvoření i předmětů, a to různými způsoby. Někdy se magie projevuje jako cinkání, jindy se zas rozlišuje barevně a jde vidět, potřetí ji zas... jednoduše cítí. Říkejte tomu šestý smysl a bude to pravda. Netuší, proč je tomu jednou tak a po druhé zas onak, ale dokud schopnosti fungují? Nemá potřebu do toho rýpat.
Povaha a záliby: Věčný rošťácký úsměv, který mu pohrává na rtech, a dodává mujistou dávku jízlivost a chladu. Vrabčí hnízdo, co tvoří každodenní účes, dokud není usměrněno prohrábnutím rukou. Nezlomný flegmatismus, který odolá i těm nejhorším situacím a díky kterém neztrácí hlavu, aby mohla nastoupit panika. Bordelář až hrůza, schopný udělat ze dvou metrů čtverečních neuspořádaný chaos a přitom mít v kabátu jen kancelářskou sponku. Malý notes s tužkou, co je neustále přítomný v zadní kapse kalhot. Pár vět, které dokonale definují Finna. Ale přesto je daleko složitější osobnost, než aby se skládal jen z těchto částí.
Finn je členem Odboje a stejně jako všichni členové, i on má své důvody pro to, aby nenáviděl mágy. V jeho případě se však nedá mluvit o zapálení pro věc, protože má jeden dost zásadní problém – přílišný realismus, s jakým vidí svět. Stačí se rozhlédnout kolem, aby vyhodnotil šance, jaké mají pro úsměv. Mágové? Ti vládnou. Mají moc, mají armádu a, to je hlavní, mají démony. Odboj? Ten se musí spokojit s několika krádežemi, kdy se sice dotknout citlivého místa, ale pořád je to pouze peněženka soukromníka. Sem tam se zadaří něco většího, třebas to, když se úspěšně zbaví mága pomocí láhve s moulákem nebo elementární koule. Ale jakmile jeden mág odejde, další zaujme jeho místo. Někdy horší, někdy lepší. Ne, Londýn už nikdy nedovolí, aby mu vládli plebejci a Finn… si to uvědomuje. Jenže to neznamená, že jim jejich vládu a moc nemůže znepříjemnit, aby se ministerstvo informací muselo pořádně snažit, když bude na Odboj vymýšlet další a další přízviska, co mají urazit. Pokud poškodí jejich peněženky a nějaký starý mág si kvůli němu vyškube plnovous? Tehdy bude spokojený. Protože večer bude vědět, že není jeden z těch, co čeká, až jim štěstí spadne do klína – v mnohých plebejských případech spíše střecha – a že dělá něco pro změnu, která by byla třeba, ač v ní sám nevěří. Takže víra, důvěra ve šťastný konec? Ta chybí. Ale aspoň si ji zdárně kompenzuje zlomyslností napáchat mágům co nejvíc škod, aby si při pohledu na prolomený bezpečností systém mohli uvědomit, že nejsou tak nedotknutelní, jak si myslí.
Stejně jako realista je také nezaměnitelný flegmatik. Můžete na něj křičet, jak chcete, ale on se stejně bude dál tvářit dost bez zájmu, jako by vás ani téměř neposlouchal, a ještě to nakonec dobije drzou poznámkou „Skončilas?“ To však není pravda – pokud je výtka na místě, dokáže se z ní poučit, ač to mnohdy trvá díky tomu, jak tvrdohlavý dokáže být a také díky tomu… že si většinu kázání vyslechne od jedné malé (ale vůbec ne něžné) blondýnky, z kterých si nic moc nedělá a naopak ji svým nezájmem štve ještě více. Někdy s netečným výrazem, že by si klidně mohl dělat manikúru, někdy zas s tím nesmazatelným úsměvem, kterým jí provokuje. Utahovat si z ní, hrát si, tehdy má pré, i když za to mnohdy schytá ránu pěstičkou do hrudníku. Flegmatismus jako vlastnost platí také v případě složitých situacích na misích. Tohle je pravděpodobně jeho nejlepší charakterová schopnost. Ani za složitých podmínek se nenechá rozházet natolik, aby zpanikařil a přestal mu fungovat mozek. Ba naopak, racionální rozum pracuje na plné obrátky ještě podpořený o pud sebezáchovy, když se snaží najít únikovou cestu. Nebo možnost, jak útokem vyváznout v pořádku.
Přesto je tu jedna osoba, díky které tenhle klid v jistých situacích ztrácí. Právě ona něžná blondýnka, Nyënne – pro něj prakticky vždy Belle, která ho týrá svou bouřlivou povahou a touhou riskovat a kterou bere… jako sestru. Také s ním vyrůstala a on ji prakticky vychoval, takže jakékoliv šílenosti v její povaze? Ty nakonec mohou být připsány na účet jemu. Jen pokud jde o ni, tehdy ztrácí hlavu a dokáže zlomit svůj klid vztekem nebo naopak zoufalstvím, když netuší, kam se poděla. Jen díky její bláznivé povaze, když má ve zvyku pokoušet štěstí a hnát se do situací, kterým by se jiní vyhnuli. Finn je svým sobec. Ač mu na ostatních z odboje záleží, žije rád a na nikom mu nezáleží víc jak na sobě samém a díky tomu si zachovává zdravý odstup, se kterým se všemi jedná. S jistou dávkou chladu v očích i úsměvu. Avšak Belle… Belle je jedinou výjimkou. Pro ni? Pro ni by udělal cokoliv, ač se víc pošťuchují než cokoliv jiného. Ačkoliv by jí to otevřeně nikdy nepřiznal. Stejně jako to, že vždycky tiše skřípe zubama, když ji vidí s někým jiným. Jeho přirozená dominance a majetnickost je nepopiratelná a vztahuje se právě na jeho Belle. Která však není tolik jeho, jak by si přál
Spousta výčitek, co kdy schytal a co si vážně k srdci vzal, jen s nimi nikdy nebyl schopen nic udělat, je to, jak hroznej je bordelář. Jeho pokoj zobrazuje zoufalý chaos bez ladu a skladu. Někteří se ve svém nepořádku vyznají. On? On bohužel mezi tento typ nepatří. Spíš naopak. Jedno triko je hozené přes pohovku, další přes židli, rifle jsou v umývárně a košile kdo ví kde. O teniskách zakopnutých pod postelí ani nemluvě. Téměř každé ráno se nese ve znamení toho, že lítá po bytě do pasu nahej, zatímco si natahuje ponožku a hledá ostatní kusy oblečení, o kterých má jen zevrubnou představu, kde by se mohli nacházet. A tak to je se vším – krom jídla. Tři měsíce staré banány u něj opravdu nenajdete.
Už jen protože je praktik a snaží se vyšetřit peníze na všem, co se dá, aby si mohli jednou za čas s Belle povyrazit z kopýtka nebo naopak vylepšit jejich bydlení ve staré skladištní budově, kterou si zabrali pro sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl, a postupem času z ní vybudovali místo, které by se snadno dalo nazvat domovem. Na to, jaký je bordelář, se mu teda daří spolu s Nyänne poměrně slušně spravovat domácnost. A jeho kulinářské speciality? Těstoviny se sýrem na sto jedna způsobů a… špagety. Hlavně boloňské špagety.
Jeho hlavní záliba a tendence ve volném čase je kreslení. Prakticky vždy u sebe má notes se stránkami pokrytými skicami okolí i postav, když ho někde zaujal. Jen rychlé náčrtky, z nichž některé později lehce přepracuje a upraví do finální podoby také barvami, když na to přijde. Momenty, které si chce zapamatovat, takové kreslí. A není tedy divu, že velká část notesu je věnovaná právě Belle, ačkoliv ta si ho kvůli tomu víc než dobírá. Další část dne zabije pravidelné posilování, když si mezi dva sloupy zabudoval tyč na shyby. Nebo kliky a obyčejné sedy lehy. Tohle všechno je na denním pořádku, aby se držel v kondici. Člověk nakonec nikdy neví, kdy bude muset zdrhat před Noční policií nebo kdy bude muset dát nějakému otrapovi pěstí. Zvláště pokud se točí kolem Belle. A ačkoliv má jedno potrhlici doma, které by něco takového netoleroval, sám dokáže být pořádný děvkař. Jsou dny a noci promarněné krátkými vztahy, které povedou snad jen z hospody do postele a tam skončí, jen aby se sám přesunul do té své, obvykle pěkně pozdě v noci. A mimo jiné, charakteristická vůně tabáku na něj prozrazuje jeden z největších zlozvyků, tedy klidnění si nervů cigaretou - a vzhledem k tomu, že jako člen Odboje je pod jistým tlakem pořád, má dobrou výmluvu pro všudypřítomnou krabičku a zapalovač.
Každý má z něčeho strach. Finn není výjimka, jen si vzhledem k tomu, že patří k Odboji, vyžral opravdu špatnou fobii. Jeho slabostí je klaustrofobie, avšak zdárně potlačovaná. Když se ocitne ve stísněném prostoru, je snazší se mu dostat pod kůži a rozhodit jej z jeho obvyklého klidu, stejně tak se projevuje zrychleným tepem nebo třeouscíma se rukama. Zabírá však to, když se soustředí na jednu určitou myšlenku – obvykle se mu vyplatilo počítání. Počítání nebo až úzkostlivé soustředění na Belle, co mu obvykle kryje záda nebo, jak v tomhle případě, klopýtá za ní s myšlenkami upřenými jedním směrem - co bude, až tu toho nechají. Pak dokáže strach potlačit do podvědomí a dokončit to, co má.
Schopnosti/nadání: Finn dokáže vnímat auru magických stvoření i předmětů, a to různými způsoby. Někdy se magie projevuje jako cinkání, jindy se zas rozlišuje barevně a jde vidět, potřetí ji zas... jednoduše cítí. Říkejte tomu šestý smysl a bude to pravda. Netuší, proč je tomu jednou tak a po druhé zas onak, ale dokud schopnosti fungují? Nemá potřebu do toho rýpat.
Žádné komentáře:
Okomentovat