Něco k historii
Vlkodlaci, ať si to někdo připouští nebo se tomu zuřivě
brání, existují. Nikdo přesně neví, kam až sahá jejich původ, ale již ve
spisech ze starého Egypta je plno zmínek o strážcích mágů a faraonů jako
takových. A ne, nepleť si je s Anubisovými šakaly. Vlkodlaci tu jsou
odpradávna a nejspíš tu ještě nějakou dobu budou, ačkoliv už se jich mezi
obyvateli nepotuluje tolik, aby mohly vytvořit armádu.
Pokud v lidech, a hlavně plebejcích samotných,
přetrvává myšlenka, že vlkodlaci nejsou lidé, rodí se jinak než lidé a cokoliv,
co dělají, není tak úplně lidské? Chyba. Vlkodlaci vždy bývali lidmi. Neexistuje žádné prokletí, žádné přeměňování se
za úplňku, žádné pokousané oběti, kterým byl předán vlkodlačí gen. To je jen
mýtus, hloupá pověra, co si lidé vymysleli, aby se od nich drželi dál. A možná,
že to ani nevymysleli lidé, celkem to sedí na mágy. Ať už je ale pravda
kdekoliv, není třeba se bát toho, že se díky kousnutí vlkodlaka z tebe stane
taky vlkodlak. Nanejvýš od něj chytíš vzteklinu.
Před dávnými časy byli ti nejsilnější bojovníci proměňováni
ve vlkodlaky kouzlem od jednoho z kněžích velkého chrámu. Měli za úkol
chránit lidi před zlými démony z Onoho světa, dát jim pocit bezpečí. Jenže
jak to tak bývá, i tohle se nakonec zvrtlo. Mágové si všimli potenciálu, který
ve vlkodlacích dříme a tak si z nich udělali vlastní jednotku, která je
držela dál od plebejců, chytala nešťastníky, kteří se prohřešili proti impériu.
Jejich počet ale zdárně klesl, snad proto, že jedinec, který byl přeměněn, musí
být silný jak fyzicky, tak psychicky. Přeměna může dovést jednoho k šílenství
a odtud to není tak daleko k blázinci nebo hůř, ke smrti samotné. Vlkodlaci
jsou totiž tvořeni skrze komplexní transformační kouzlo, které způsobí velice
bolestivý proces celé přeměny.
Říká se, že nejlepšími vlkodlaky jsou mágové, snad právě pro
jistou sílu charakteru a vytrvalost, s jakou jsou vedeni k učení magie.
Kdo ví, kde je pravda. Jedno je jisté, každý vlkodlak je členem Noční policie,
protože ta vybírá nové příslušníky rasy do své jednotky. Tak to bylo ustanoveno
Williamem Gladstonem a tak to i bude.
Charakteristika
Jsou to lovci. Sem tam nerudní, některé je velmi snadné
naštvat, což se nedoporučuje. Dostat vlkodlaka do klidu? To je umění, kterému
nevládne jen tak někdo. Většina z nich je statnější, především jsou zde
muži, kteří se na pozici strážníka Noční policie hodí. I tak se zde najdou ženy,
stejně odhodlané jako… no jako nikdy. Jejich smysly jsou zvýšené, dokáží se
hnát za obětí na míle daleko, vytrvale a bez odpočinku. Někdy je přepadá
melancholie či mrzutost samotná, ale jsou vycvičeni tak, aby to na sobě
nedávali znát. Mnoho z nich má hlubší hlas, který je příjemně melodický,
ale v případě přeměny jím div neprorvou ušní bubínky.
Vlkodlaka je nejsnadnější poznat podle uniformy Noční
policie, kterou je povinen ve službě nosit. Tmavě modrá až černá, pouze elitní
jednotka, kterou všichni označují jako Šedé
hřbety, tvořenou pouze těmi nejlepšími z nejlepších vlkodlaků, nosí
šedivé odstíny. Stejně tak v případě, kdy je vyveden z rovnováhy v chování
a náladě, se může stát, že se mu usadí v očích barva jeho vlkodlačího já. Stává
se to častěji, než by jeden řekl a patří to mezi varovné signály, že bys měl
sklapnout a přestat se šťourat ve věcech, do kterých ti nic není.
Magické nadání
Možná se to zdá jako hloupost, ale i vlkodlaci jsou nadaní.
Stejné nadání pro všechny bez rozdílu platí v případě přeměny. Na úplněk
se nehraje, ať je nov či srpek měsíce, vlkodlaci se mohou přeměnit kdykoliv za
noci. Nezáleží na dni v týdnu, nezáleží na konstelaci hvězd. Pouze na tom,
aby byla noc, která nastává úderem 18. hodiny. Proměna může být jak celková,
kdy se vlkodlak zjeví ve své čtyřnohé huňaté podobě, tak i částečná. Stává se
to jedincům, kteří jsou příliš nekoncentrovaní a ovlivněni náladami.
Jak již bylo zmíněno výše, vlkodlakem může být mág, který si
ponechá většinu své moci. Může se stát, že transformační kouzlo je o něco
oslabí, ale to jsou skutečně pouze výjimky. Pravidla pro ně jsou stejná a musí
je dodržovat jako každý mág, pokud se rozhodnout vyvolávat ducha. Obvykle to
ale moc nedělají proto, že jim to ubírá na síle a jsou podrážděnější, což není
zrovna dvakrát výhra.
Slabiny
Jako každý tvor, i vlkodlak má svou slabinu. Nejznámější - a
skutečně i nejúčinnější a pravdivé - je stříbro. Mnoho armád užívalo proti
vlkodlačím oddílům stříbrné kulky, které ale již nejsou tolik k sehnání. Ne v
Londýně. Přesto mu ublíží stejně jako démonovi, už jenom se po něm ohnat
stříbrným řetízkem znamená udržet si ho od těla. Dalšími možnostmi je útok
démona, kterému může podlehnout, fyzický útok zbraní, pád z výšky a jiné prosté
možnosti smrti nebo podlehnutí stáří.