Nick: Sunny | Pravé jméno: Callahan | Věk: 33 let | Magická úroveň: III.
Kapitán Noční policie | Bez učně | Bez démona
Povaha a záliby: Jaká bude pravděpodobně první reakce, když jej uvidíte? První myšlenka, první dojem? Jak pro koho. Na někoho působí od začátku jako arogantní namyšlený floutek, který svede daleko méně, než si myslí, na někoho jiného zase zapůsobí jistá disciplinovanost, co z něj vyzařuje. A další si zas jako první všimne vůně jeho kolínské smísené s nahořklým pachem kouře a tabáku, co na něm ulpívá díky neodmyslitelnému zlozvyku a neustálé přítomnosti krabičky cigaret a zapalovače v dosahu ruku. Ani jeden z dojmů by nebyl mylný, na každém je něco pravdy. Ale všechno postupně.
Pravdou je, že pokud chcete jeho povahu velmi jednoduše vystihnout, ona disciplína či sebekázeň jsou ta pravá slova. Zásadovost také, chcete-li. Jedna z mála věcí, co ho dokáže spolehlivě vytočit, je nepřipravenost jeho podřízených (a nadřízených taky, když na to přijde). Má nastavené své hodnoty, své zásady, které nikdy nepřejde. Vykonávat svou povinnost a dělat to tak, jak nejlépe může. A když to nestačí? Tak se snažit ještě víc. Jednoduše tak, aby splnil každý rozkaz, který dostane, občas s odhodlaností loveckého psa, co se žene za svou kořistí. Můžete si být jistí, že pokud máte být vy jeho objektem vyšetřování, jednou vás dostane. Jestli to bude za den nebo za deset let? Na tom nezáleží. Ve svém bytě má slušnou sbírku nevyřešených případů, které si nechává na dlouhé osamělé večery s odhodláním je vyřešit a viníky chytit. Nezáleží na tom, co provedli. Jestli jsou v právu nebo ne. Jeho úkolem není ptát se, ale postarat se, aby se ptali jiní. Což obvykle splní. Mnohdy ve chvíli, kdy si dotyčný myslel, že už má od Noční policie pokoj. Od Noční policie ano. Ale od něj?
To však neznamená, že nemá pochyby. Spíš naopak. Své myšlenky si nechává pro sebe, přesto však dost často bloumá u možnosti „co kdyby nevládli mágové,“ což by se třebas už jen jeho nadřízenému nelíbilo. Uvědomuje si, že je něco špatně. Že razie, které provádí noc co noc za účelem chytit neviditelné spiklence, jsou zbytečné a akorát způsobí dětský pláč a bezesné noci ve strachu. Uvědomuje si, že povolání, co vykonává, je lidmi opovrhované, stejně jako členové Noční policie, a že tito lidé mají pravděpodobně důvod. Pravdou však je, že o mnoho víc než svou práci nemá. Práci, ve které může vybít svou energii a ve které snadno využije smysl pro detaily. Sobecký důvod, ale dost velký na to, aby jakékoliv pochybnosti odsunul do ústraní. A opakoval si, že čas od času se opravdu objeví chvíle, kdy Noční policie pomůže. Sic to není často. Dětinské? Možná. Svým způsobem opravdu ano, když si tak našel výmluvu, aby se tak cítil lépe. Jen se občas najdou chvíle, kdy tahle výmluva nefunguje.
Alaric je poměrně hodně vnímavý. Jeho hlavní problém, na kterém pohořel jako mág, je špatná paměť na papouškovaná slova. Nebyl schopen zapamatovat si vyvolávací formule bez toho, aby jedinkrát zaváhal, což by ho snadno mohlo stát život, kdyby se tohle zaškobrtnutí objevilo v nevhodnou chvíli. A právě proto skončil u Noční policie, kde se paměť sice hodí, ale jeho smysl pro detaily je přece jen cennější. Maličkosti, střípky, které uhodí do oka. Ať je to třebas kapka vody na dřezu, která značí, že byl před chvílí používaný, nebo jen slabě vyvanutý pach parfému v místnosti. Věci, které by normálnímu člověku smysl nedávali, se jemu složí v hlavě v perfektní obraz, který obsahuje jen pár bílých míst. Dokáže tedy hodiny a hodiny strávit procházením fotografií či procházením prázdného domu, ocelově šedýma očima těkaje po místnostech, aby našel svou stopu. Najde. Téměř vždy najde. Jen to někdy trvá delší, jindy zas kratší dobu.
Nenapravitelný perfekcionista, i tak by se dal popsat. Fakt, že je okolo nepořádek, je další z mála věcí, co ho snadno naštve. Nepořádek nebo chaos nesnáší, což jde vidět už jen v jeho kanceláři, kde jsou všechny hromady papíru pečlivě seskládané a zarovnané a kdyby se někdo podíval pořádně, zjistil by, že také seřazené abecedně. Stejně jako fakt, že všechny tužky jsou ostrouhané. Jeho byt není odlišný. Pokud by někdo čekal staromládenecké doupě, asi by se tak úplně netrefil. Byt umístěný ve staré tovární budově s velkými okny složených z tabulek je zařízený minimalisticky do šedé, černé a bílé a díky chronickému pořádku, v jakém je udržovaný, může působit trochu neochotně. Jeho kancelář při tom nevypadá jinak.
Sklony k perfekcionismu a někdy až přílišné sebekázni, když přijde na určité situace, je však v jedné věci pozitivní – v jeho sebeovládání. Ač ho dost dobře vytáčí nedochvilnost, nepořádek nebo porušování disciplíny, tohle jsou snad jediné věci z výčtu, co s ním dovedou zamávat. Kázeň, kterou si vycvičil, by mu kde kdo záviděl. Možnost, že by se proměnil proti své vůli, protože ho něco rozhází? Nesmysl. Nestává se. Obvykle jedná s nadhledem a zdravým odstupem. Když tahle metoda nefunguje, nádech a kontrola tepu srdce, na který se zaměří, ho spolehlivě udrží příčetného. Tohle by mu dost možná stačilo na slušnou hereckou kariéru, přestože svou schopnost využívá obvykle jen na to, aby si udržel výraz žádný a v očích tak akorát lhostejnost. V duchu se může bavit, může nadávat, a přesto na sobě málokdy nechává cokoliv znát. Ne na veřejnost. Nakonec – něco takového by se dalo velmi snadno brát za slabost a krom toho, mnohé to dráždí daleko víc, než kdyby se s nimi pohádal. A když se přece jen objeví úsměv? Pak jen malý. Jeden hravě zvednutý koutek. A rošťácké jiskření v očích.
Je však proto zvláštní, že na mnohé může působit jako floutek bez špetky respektu. Ač si zakládá na disciplíně, mnoha pravidly pohrdá a nejde daleko pro to, aby je porušil. Autority? Krom sebe je neuznává a Duvallovi je schopen odmlouvat a odsekávat ještě v kratších odpovědích, než normálně. Což je dost na pováženou, vzhledem k tomu, že nepatří k těm nejukecanějším tvorům na planetě Zemi. Zřejmě miluje ten pocit. Jistý adrenalin, co z téhle malé osobní vzpoury plyne. Pocit z výhry, když se povede. A někdy také dobrý pocit, když je to zrovna ten den, kdy se mu zadaří někomu pomoci. Takže floutek… a provokatér. Rád si dobírá, rád nutí, aby se dáma červenala, rád si hraje a tyhle rozpaky taky rád sleduje. Tak trochu na kočku a na myš, přičemž není těžké uhodnout, jestli je on šelma nebo ne. Bezúčelně, jen protože ho to baví. Když chce, dokáže být drzý, neuctivý, urážlivý. Ale funguje to také přesně naopak. Záleží jen na tom, jak se vyspal. Nebo v jaké jste ho zastihli náladě. Pokud špatné? To se připravte na jízlivost, ironii a provokace všeho druhu.
Vystihnout jeho zájmy není vůbec těžké. Snad protože se z velké míry smrskly kolem jeho práce a jak většina mágů či členů Noční policie nemá mnoho času na nic jiného, než práci. Jsou spíš drobnosti, které si užívá. Vede deník, kde si zapisuje své vlastní myšlenky. On je to spíše takový měsíčník – když ze sebe zrovna potřebuje něco dostat, svěří to papíru, ačkoliv i v tomhle směru je opatrný. Jeden nikdy neví a jeho pravé jméno? To je nakonec vše. Chvíle klidu, kdy se třebas poflakuje po londýnských uličkách. V noci, daleko od čtvrti, kde bydlí, aniž by měl pořádně přehled, jak se tam dostal, a díky tomu také získal slušný přehled o Londýnu obecně. Pohyb, ve kterém si vybíjí energii a také někdy stres, který si mnohdy vyžaduje kancelářská práce víc jak práce v terénu. A co naopak nesnáší? Hluk, ze kterého má do jisté míry také strach, který se však naučil krotit vzhledem k tomu, v jak rušných místech pracuje. Nevadí mu tolik hlasité rány nebo ozvěny jako šum lidí, všeobecný zmatek a chaos, který otupuje smysly a on najednou ztrácí přehled, na kterém si tolik zakládá. V takových chvílích může působit lehce zoufale a ztraceně ve snaze se co nejdříve vymotat z tohoto mumraje někam, kde je klid a kde se bude moci pořádně nadechnout. Protože když ztratí smysly? V tom je… velká dávka bezmoci.
Historie postavy: V procesu
Schopnosti/nadání: V procesu
Pravdou je, že pokud chcete jeho povahu velmi jednoduše vystihnout, ona disciplína či sebekázeň jsou ta pravá slova. Zásadovost také, chcete-li. Jedna z mála věcí, co ho dokáže spolehlivě vytočit, je nepřipravenost jeho podřízených (a nadřízených taky, když na to přijde). Má nastavené své hodnoty, své zásady, které nikdy nepřejde. Vykonávat svou povinnost a dělat to tak, jak nejlépe může. A když to nestačí? Tak se snažit ještě víc. Jednoduše tak, aby splnil každý rozkaz, který dostane, občas s odhodlaností loveckého psa, co se žene za svou kořistí. Můžete si být jistí, že pokud máte být vy jeho objektem vyšetřování, jednou vás dostane. Jestli to bude za den nebo za deset let? Na tom nezáleží. Ve svém bytě má slušnou sbírku nevyřešených případů, které si nechává na dlouhé osamělé večery s odhodláním je vyřešit a viníky chytit. Nezáleží na tom, co provedli. Jestli jsou v právu nebo ne. Jeho úkolem není ptát se, ale postarat se, aby se ptali jiní. Což obvykle splní. Mnohdy ve chvíli, kdy si dotyčný myslel, že už má od Noční policie pokoj. Od Noční policie ano. Ale od něj?
To však neznamená, že nemá pochyby. Spíš naopak. Své myšlenky si nechává pro sebe, přesto však dost často bloumá u možnosti „co kdyby nevládli mágové,“ což by se třebas už jen jeho nadřízenému nelíbilo. Uvědomuje si, že je něco špatně. Že razie, které provádí noc co noc za účelem chytit neviditelné spiklence, jsou zbytečné a akorát způsobí dětský pláč a bezesné noci ve strachu. Uvědomuje si, že povolání, co vykonává, je lidmi opovrhované, stejně jako členové Noční policie, a že tito lidé mají pravděpodobně důvod. Pravdou však je, že o mnoho víc než svou práci nemá. Práci, ve které může vybít svou energii a ve které snadno využije smysl pro detaily. Sobecký důvod, ale dost velký na to, aby jakékoliv pochybnosti odsunul do ústraní. A opakoval si, že čas od času se opravdu objeví chvíle, kdy Noční policie pomůže. Sic to není často. Dětinské? Možná. Svým způsobem opravdu ano, když si tak našel výmluvu, aby se tak cítil lépe. Jen se občas najdou chvíle, kdy tahle výmluva nefunguje.
Alaric je poměrně hodně vnímavý. Jeho hlavní problém, na kterém pohořel jako mág, je špatná paměť na papouškovaná slova. Nebyl schopen zapamatovat si vyvolávací formule bez toho, aby jedinkrát zaváhal, což by ho snadno mohlo stát život, kdyby se tohle zaškobrtnutí objevilo v nevhodnou chvíli. A právě proto skončil u Noční policie, kde se paměť sice hodí, ale jeho smysl pro detaily je přece jen cennější. Maličkosti, střípky, které uhodí do oka. Ať je to třebas kapka vody na dřezu, která značí, že byl před chvílí používaný, nebo jen slabě vyvanutý pach parfému v místnosti. Věci, které by normálnímu člověku smysl nedávali, se jemu složí v hlavě v perfektní obraz, který obsahuje jen pár bílých míst. Dokáže tedy hodiny a hodiny strávit procházením fotografií či procházením prázdného domu, ocelově šedýma očima těkaje po místnostech, aby našel svou stopu. Najde. Téměř vždy najde. Jen to někdy trvá delší, jindy zas kratší dobu.
Nenapravitelný perfekcionista, i tak by se dal popsat. Fakt, že je okolo nepořádek, je další z mála věcí, co ho snadno naštve. Nepořádek nebo chaos nesnáší, což jde vidět už jen v jeho kanceláři, kde jsou všechny hromady papíru pečlivě seskládané a zarovnané a kdyby se někdo podíval pořádně, zjistil by, že také seřazené abecedně. Stejně jako fakt, že všechny tužky jsou ostrouhané. Jeho byt není odlišný. Pokud by někdo čekal staromládenecké doupě, asi by se tak úplně netrefil. Byt umístěný ve staré tovární budově s velkými okny složených z tabulek je zařízený minimalisticky do šedé, černé a bílé a díky chronickému pořádku, v jakém je udržovaný, může působit trochu neochotně. Jeho kancelář při tom nevypadá jinak.
Sklony k perfekcionismu a někdy až přílišné sebekázni, když přijde na určité situace, je však v jedné věci pozitivní – v jeho sebeovládání. Ač ho dost dobře vytáčí nedochvilnost, nepořádek nebo porušování disciplíny, tohle jsou snad jediné věci z výčtu, co s ním dovedou zamávat. Kázeň, kterou si vycvičil, by mu kde kdo záviděl. Možnost, že by se proměnil proti své vůli, protože ho něco rozhází? Nesmysl. Nestává se. Obvykle jedná s nadhledem a zdravým odstupem. Když tahle metoda nefunguje, nádech a kontrola tepu srdce, na který se zaměří, ho spolehlivě udrží příčetného. Tohle by mu dost možná stačilo na slušnou hereckou kariéru, přestože svou schopnost využívá obvykle jen na to, aby si udržel výraz žádný a v očích tak akorát lhostejnost. V duchu se může bavit, může nadávat, a přesto na sobě málokdy nechává cokoliv znát. Ne na veřejnost. Nakonec – něco takového by se dalo velmi snadno brát za slabost a krom toho, mnohé to dráždí daleko víc, než kdyby se s nimi pohádal. A když se přece jen objeví úsměv? Pak jen malý. Jeden hravě zvednutý koutek. A rošťácké jiskření v očích.
Je však proto zvláštní, že na mnohé může působit jako floutek bez špetky respektu. Ač si zakládá na disciplíně, mnoha pravidly pohrdá a nejde daleko pro to, aby je porušil. Autority? Krom sebe je neuznává a Duvallovi je schopen odmlouvat a odsekávat ještě v kratších odpovědích, než normálně. Což je dost na pováženou, vzhledem k tomu, že nepatří k těm nejukecanějším tvorům na planetě Zemi. Zřejmě miluje ten pocit. Jistý adrenalin, co z téhle malé osobní vzpoury plyne. Pocit z výhry, když se povede. A někdy také dobrý pocit, když je to zrovna ten den, kdy se mu zadaří někomu pomoci. Takže floutek… a provokatér. Rád si dobírá, rád nutí, aby se dáma červenala, rád si hraje a tyhle rozpaky taky rád sleduje. Tak trochu na kočku a na myš, přičemž není těžké uhodnout, jestli je on šelma nebo ne. Bezúčelně, jen protože ho to baví. Když chce, dokáže být drzý, neuctivý, urážlivý. Ale funguje to také přesně naopak. Záleží jen na tom, jak se vyspal. Nebo v jaké jste ho zastihli náladě. Pokud špatné? To se připravte na jízlivost, ironii a provokace všeho druhu.
Vystihnout jeho zájmy není vůbec těžké. Snad protože se z velké míry smrskly kolem jeho práce a jak většina mágů či členů Noční policie nemá mnoho času na nic jiného, než práci. Jsou spíš drobnosti, které si užívá. Vede deník, kde si zapisuje své vlastní myšlenky. On je to spíše takový měsíčník – když ze sebe zrovna potřebuje něco dostat, svěří to papíru, ačkoliv i v tomhle směru je opatrný. Jeden nikdy neví a jeho pravé jméno? To je nakonec vše. Chvíle klidu, kdy se třebas poflakuje po londýnských uličkách. V noci, daleko od čtvrti, kde bydlí, aniž by měl pořádně přehled, jak se tam dostal, a díky tomu také získal slušný přehled o Londýnu obecně. Pohyb, ve kterém si vybíjí energii a také někdy stres, který si mnohdy vyžaduje kancelářská práce víc jak práce v terénu. A co naopak nesnáší? Hluk, ze kterého má do jisté míry také strach, který se však naučil krotit vzhledem k tomu, v jak rušných místech pracuje. Nevadí mu tolik hlasité rány nebo ozvěny jako šum lidí, všeobecný zmatek a chaos, který otupuje smysly a on najednou ztrácí přehled, na kterém si tolik zakládá. V takových chvílích může působit lehce zoufale a ztraceně ve snaze se co nejdříve vymotat z tohoto mumraje někam, kde je klid a kde se bude moci pořádně nadechnout. Protože když ztratí smysly? V tom je… velká dávka bezmoci.
Historie postavy: V procesu
Schopnosti/nadání: V procesu