sobota 21. února 2015

Onen svět

Onen svět. Slova, která v mnohých vyvolávají představu tmy, černa a smrti. Jeden by nemohl být dál od pravdy. Ne, tohle místo je lidem zapovězeno. Patří démonům a jejich esencím, které se přelévají kolem v barevném chaosu. Ve skutečnosti by mělo být na dveřích velkým červeným písmem napsáno: "Na vlastní nebezpečí." A přesto se sem tam objeví pár odvážlivců - nebo bláznů? - kteří si z varování nic nedělají. Tak co? Budeš jeden z nich?


Charakteristika:
Žádné hranice. Žádné limity. Pouze plynutí, volné a neomezené. Tisíce se mísících barev dohromady tvořící hmotu, která se nedá popsat ani jako plyn, ani jako kapalina. Spíše něco mezi. Tohle je pár slov, kterými bychom mohli definovat Onen svět. Pro mágy i plebejce nepochopitelné místo plné paradoxů, z nichž první je snad ten nejzákladnější, který vytyčuje naši realitu - čas, který ubíhá jinak. Rychleji, pomaleji? Kdo ví. Prostě jinak. Pokud se sem totiž dostanete, obvykle máte jiné starosti než koukat na hodinky.

O esenci a vyvolávání: 
Jako v našem světě existuje vše jednotlivě, tak na Onom světě existuje vše společně. Jeden je vším a všichni jsou jedno. Jedna esence, kdybychom měli být konkrétní, která tvoří vševyplňující nekonečno. Ta mimo jiné také pomáhá démonům zotavovat se z jejich pobytu na Zemi, stejně jako načerpat novou energii po té, co se je někdo rozhodne utahat. Vědomí lidí, kteří zavítají na Onen svět, je schopno z této esence vytvořit jisté tvary, sic možná trochu rozteklé, aniž by jim to ublížilo. Démoni by to bezpochyby dovedli taky, a to dokonce líp. Jenže někdo upřednostňuje chaos nad řádem a pokud v téhle říši někdy vládla nějaká pravidla, očividně je někdo nekompromisně zadupal do země.
Chaos Onoho světa jde však narušit - stačí k tomu pentagram a správná slova. V takovou chvíli hmotu definuješ, v takovou chvíli ji soustředíš do jednoho určitého místa, až ti vyleze... no, cokoliv už jsi přivolal. Démon, kterého máš před sebou, je pojmenovaná esence, která se svého jména už nikdy nezbaví a může být tak povolávána znova a znova. Což ji nepochybně pěkně naštve, protože jsi ji vyrval z jejího klidného poflakování se v nicotě a přinutil jsi ji stát se hmotným, definovaným a hlavně poslušným tobě. Takže se připrav, že tě bude pěkně prudit, vzhledem k touze vrátit se zpět ke svému bezcílnému plynutí. A to nezmiňujeme to, že každý den na zemi démona fyzicky bolí, drolí jeho esenci, až se po nějaké době... jednoduše rozpadne. Zmizí. Zahyne.
O všetečných mázích: 
Pokud by byl člověk tak velký blázen, aby se rozhodl sám navštívit Onen svět, je zde cesta. Ptolemaiova brána. Lze ji popsat jako vyvolávání naruby. Místo jméno démona pak mág použije své pravé a opačné příkazy, aby mohl opustit své fyzické tělo a použít tak jízdenku na Onen svět. Pokud zapálí svíčky nebo použije runy a hieroglyfy, je obvykle jednosměrná. Tahle metoda má však svá rizika - první a asi nejdůležitější je ten, že mág určitě nebude očekávaným hostem, ale za zmínku stojí také to, že mágovo tělo je po dobu jeho nepřítomnosti mrtvé. A všichni víme, že být mrtvý není ten nejzdravější stav, ve kterém se můžeme nacházet...