Démon - Džina | Alexander Donovan | Též Lana Vitayev
Povaha a záliby: Faleš. Jedna velká faleš a nic jiného. Oddané přikyvování na pohled, ovšem za zády jen prosté čtení mezi řádky a snažení se najít kličku v zadání úkolu. Ať už je jakýkoli, nečekejte, že by ho Silanee splnila tak, jak její mág očekává. Spolu s ní si totiž na triko vezmete jen problémy. Pomstychtivá už od samého začátku. S postupem času přizvala do své mysli ještě daleko větší várku inteligence, což ještě více podpořilo její hlavičku v rozmanitosti kliček. Vždy si dokáže najít jiné východisko. Tak, aby z toho špatně vyšel jen její mág a nikdo jiný. Ano, sice nemá ráda lidstvo jako takové, přesto se vše vždy pokusí hodit jen na svého pána a pak jenom nechápavě stát s pootevřenou pusou a lehkým mrkáním šedých oček... které ji i přes všechnu tu snahu vždy prozradí. Tu radost. Lesklé jiskřičky radosti, co si spokojeně tančí svůj vlastní valčík. Radost z bolesti způsobené pánovi.
Nechuť plnit rozkazy je silná, přesto dokáže zakrývat svou podstatu a schovávat to jen za pouhý úšklebek a slabé přikývnutí. Samozřejmě, že záleží i na tom, co za úkol to je. Některé ji samozřejmě donutí se více usmívat, jiné nikoli, přesto je princip stejný. Poslouchání. Stejně jako většina démonů totiž touží po volnosti. Ne tak, aby se zase vrátila zpět do Onoho světa a za pár let se vrátila po dalším vyvolání... Chce volnost na Zemi. Na jednu stranu je to ta největší touha, na tu druhou se jí však děsí. Nemusí se sice vždy zdát, že je to hodná služebnice, to opravdu ne, přesto si jednoduše neumí představit život bez pána. Kdyby tu nebyl nikdo, komu by mohla dělat zle. Kdyby tu nebyl nikdo, kdo by jednotlivými úkoly řídil její život. Vy byste se toho nebáli? Po tolika letech v uvěznění... V ocelových poutech, které nejdou zničit, je naprosto nemožné získat plnou vůli. Dělat si cokoli, co chcete. Může ona vlastně vůbec něco chtít? Po čem touží? Po volnosti, obyčejnosti? Ne, lidmi pohrdá. Ale je tu kousek její duše, co by i tento život rád zakusil. Pokud se tedy jejímu pentagramu dá říkat duše.
Pro ni samotnou je to mnohdy jen její vlastní hra. Jedním z hlavních postav v této zábavě je i mág, kterého snad nikdy nepřestane sledovat šedými očky a poslouchat. Čekat na chybu ve slovech, pentagramu. Cokoli, co by jí umožnilo utnout hlavu pánovi a pochutnat si na čerstvém mase. Kvůli její touze zůstat a být volná by se nejspíš měla naučit nemyslet zlomyslně, ale to je... Zkrátka instinktivní. Stejně jako způsob chování, pro démona tolik typický. Sobeckost. Neohlížení se na ostatní. Nejspíš by ani za svého mága nedala ruku do ohně. Možná v ní sice kousek věrnosti přeci jen je, ale to je přece v každém povolaném. Neznamená to, že by obětovala sebe samotnou. Nikdy. Stejně tak jako sarkastické a jízlivé poznámky na jazyku, jež doprovází snad každou její větu. Pokud bude mít přeci jen dobrou náladu a bude se vám zdát i docela přívětivá... Nenechte se oklamat. Buďto jste jen dalším cílem v seznamu úkolů, nebo si na vás připravuje nějaký ošklivý žertík, po kterém budete hluboce litovat toho, jak jste se s ní ze začátku snažili vyjít zadobře.
Malou radu nakonec... Nedovolte jí se dostat do vašeho podvědomí. Nenechejte se vystrašit podobami, které na sebe dokáže vzít. Dočkáte se jedině dalšího přívalu bolesti a strachu. A jak jinak než... Smíchu.
Strach lže a ty mu věříš.
Historie postavy: Není tomu zase až tak dávno, co byla i ona vyvolána na Zem z jednoho ne moc složitého pentagramu. Možná proto její lidskou podstatu stvořil vcelku mladý chlapec. Mág, snad dokonce ještě učeň, v tomto se ona nevyzná... Spoutaná se objevila na zemi a poprvé v celém svém působení na Onom světě okusila možnosti lidského těla. Z temného kouře se nakonec utvořilo tělo vcelku mladé ženy s šedýma, zlýma očima. Nebylo zase až tak těžké si své jméno osvojit a samotnou už by ji teď nenapadlo říkat sobě samé jinak. První chvíle byla složité. Netušila, co a jak. Cítila jen... Pouto. Prazvláštní pouto k tomu muži, který nejspíš jen matně věděl, co dělá. Nejspíš to chtěl jen vyzkoušet a myslel si, že démona se mu nemůže podařit vyvolat, ale povedlo se. Nedával jí volnost. Dostala sice pár úkolu, ale pouze pro to, aby mladík zjistil, jakou moc vytvořil. Možná nepatřila k nejsilnějším. Za to už od samého počátku měla inteligenci, pro to se jí dařilo plnit úkoly. Zprvu by se dala nazvat vcelku věrným démonem. Sluha, co udělá vše, co pánovi na očích vidí. Doopravdy tomu tak bylo. Netrvalo to příliš dlouho a mág přeci jen doplatil na své chabé schopnosti a nevědomost. Jedno slovo z kruhu bylo vysloveno špatně a neviditelná, avšak naprosto citelná pouta se v tu chvíli proměnila v prach. Oči byly najednou ty tam a místo nich se objevily krystalky zářivého jantaru. Jantar a zlost, nic víc. Získala dovolení zabíjet a to taky udělala. První pán byl zničen a to se ani nesnažila... Netrvalo to dlouho a pentagram byl znovu nakreslen. Tentokrát o něco zkušenější rukou. Všechny čáry byly ladné a šlo vidět, že mág o přítomnost démona doopravdy stál. Ze začátku vše probíhalo stejně. Spolu s tímto vyvoláním poznala nejen umělé světlo, ale také přírodu a města. Ostatní bytosti... Tento mág jí dával alespoň nějakou volnost a ona si ji užívala plnými doušky. Měl daleko větší moc, která ji umožňovala alespoň na chvíli opustit pentagram. Na svou hodnost však mág doplácel a množství té věrnosti v ní začalo pomalu upadat. Chování se změnilo. Úkoly už byly plněny s posměškem nad tím, jakou skvělou léčku zase dokázala vymyslet a už dopředu kula další pikle. Hledala jakékoli volné místečko v příkazu. Jakékoli malé okénko, kterým by mohla proklouznout ven a obejít dům jinou stranou, než jak si původně její pán přál. Proč by taky ne? Vždyť je přece zábava to sledovat. Tu rozzuřenost, nechápavost... Mnohdy dokonce i bolest, když zabila někoho, koho znal. A vždy to svedla na ta slova. Na chyby, co mág udělal. Bylo to dlouho, co patřila do jho života. Dlouho, co byl jejím pánem a ona jeho démonkou. Do teď nedochovalo, jak se to stalo. Snad to byla nehoda... Nebo ho možná dokázala přihnat k šílenství. Ale... Nakonec si oprátku vyrobil sám a ona byla opět na delší dobu uvězněna mimo tento svět. Uplynulo mnoho let. Opravdu mnoho, co žila v té komunitě démonů a volná, avšak bez všech těch možností, co jí dával život v lidském světě. Ale nakonec... Se ozvala slova muže. Slova, která měla vyvolat démona z Onoh světa zpátky na lidskou zem. Byla povolána a má svého pána... Je tu. divočejší, nezkrotnější, silnější a snad ještě nevyzpytatelnější než kdy dřív.
Schopnosti/nadání: Ať už Héfaistos či jakýkoli jiný bůh vládnoucí tímto živlem by se nejspíš dal považovat za jejího otce. Čili jejím darem je oheň.